15/10/2019

Čas zrání vinné révy

Za téměř dva tisíce let se vinařství na Moravě i v Čechách vyvinulo ve svébytný a úspěšný obor – dnes se vinná réva pěstuje na úctyhodné ploše 19 tisíců hektarů a vína, která naši vinaři produkují, si i za hranicemi naší země získávají stále větší oblibu, potvrzenou řadou odborných ocenění. Díky tomu, že vinice v České republice leží na severním okraji oblasti pěstování révy, mají moravská a česká vína jedinečnou kvalitu – kořenitou plnost doprovázenou delikátními projevy jemných aromatických látek. Ať už jste si jejich chuť zamilovali a našli svého favorita, nebo si k nim cestu teprve hledáte, na následujících stránkách najdete inspiraci, kam se za vínem vypravit. Už zbývá jen popřát: „Na zdraví!“

VINNÝ TUNEL

 Interiér ve stylu Provence, skloubení dřeva, kamene a bílé barvy, která tomu dodává úžasnou jemnost a čistotu. Přátelská majitelka paní Hana pro hosty každé ráno připravuje snídani podle jejich přání. Většina produktů je domácích – v nabídce bývá třeba čerstvě upečená bábovka, sázená vajíčka nebo chleba s marmeládou z domácích meruněk. Takhle návštěvníky hýčkají v penzionu, který se nachází v okrese Břeclav ve vinařské kolonii sklípků vedle Pouzdřanského rybníka.

VINNÝ SKLEP TOSCA

 Nedávno proběhla celá rekonstrukce ubytovací budovy včetně sklepa pod taktovkou architekta Mgr. Ing. arch. Daniela Dvořáka, který podtrhl její rustikální ráz. Bývalá lisovna nyní slouží jako útulné zázemí, v němž je k dispozici plně vybavená kuchyň. Ještě než se do Prušánek, které patří do slovácké vinařské podoblasti, vydáte, vězte, že za exoticky znějícím jménem sklepu je příběh o přátelství: jeho majitelé se věnují parkuru a při výběru nového koně se seznámili s vlastníky stájí nedaleko Nechor. Kůň, kterého od nich koupili, se jmenuje Tosca, a protože přátelství i moravská pohostinnost byly silné, v roce 2018 se rozhodli získat tento sklep. Jméno pak bylo nasnadě...

APARTMÁNY ANTICO 

Mikulov vínem žije a díky opojnému moku vzniklo i toto okouzlující místo. Apartmány jsou v citlivě zrenovovaném domě ze 17. století, kterým prochází část středověkého městského opevnění. Přístup majitelů je maximálně vstřícný – o hosty totiž pečují sami. Vedle zajímavé atmosféry vám zde nabídnou snídani i večeři ve vinném baru, kde můžete také ochutnat vína nejzajímavějších vinařů z mikulovské podoblasti. Nedaleko apartmánů začíná křížová cesta na Svatý kopeček.

VÍNO A DOBRÉ VZTAHY

S Mgr. Borisem Vaculíkem, jednatelem Vinařství Konitz, jsme si povídali nejen o „nápoji bohů“.

Jak dlouho se vinařství věnujete? Pocházíte z vinařského rodu, nebo jste k tomuto oboru přešel z jiného? 

Předně bych se nenazval vinařem, spíše člověkem, co vede malé vinařství. Vinařem se doufám – budu moci nazývat tak za dvacet let. V oboru vinařství se pohybuji poměrně krátce, asi pět let. V naší rodině se touto oblastí dosud nikdo nezabýval, původně jsem se věnoval na míle vzdálené profesi, a sice automotive. Vyráběli jsme interiérové díly do aut, takže změna je opravdu veliká!

Jaké jsou podle vás vlastnosti, bez nichž se v tomto oboru nelze prosadit? Na čem je úspěch vašeho vinařství vystavěn? 

Spolupracujeme s vynikajícím sklepmistrem, který víno dělá opravdu dlouho a má, myslím, skvělé výsledky. A vlastnosti? Bez nejlepší suroviny, znalostí, trpělivosti a štěstí se asi uspět nedá. První tři věci dodává již zmíněný člověk, se kterým máme úzké vazby, a štěstí zůstalo na mně. Nenabízíme pouze vína s naším labelem, ale i vína dalších vinařů, vše ze znojemské podoblasti. Takže vlastně fungujeme i jako vinotéka.

Co je na vaší práci nejnáročnější a co vás nejvíce uspokojuje? 

Naše vinařství je malá firma, zatím ji vnímám spíše jako koníček a svoje dítě. Náročné je to na čas, na druhou stranu spokojení hosté jsou vždy velkou vzpruhou.

Pomáhá vám rodina? 

Ano, bez podpory rodiny to nejde. Zapojují se oba synové i manželka.

Jak se za poslední léta změnil vztah Čechů k vínu? Posunul se směrem k větší informovanosti a znalosti? 

Velká skupina lidí, co k nám jezdí, vínu oprav- du rozumí a má ho ráda. Víno teď „frčí“ a my jsme tomu samozřejmě rádi. 

Změnilo se v tomto směru také chování hostů? Máme velkou výhodu, že náš sklep i penzion přitahují samé pozitivně naladěné a příjemné hosty. Nemůžu říct, že by někdo byl nepříjemný nebo dokonce nerudný. Všichni jsou moc fajn, a nás to samozřejmě nabíjí do další práce, nápadů, kde co zlepšit. Příjemná a přátelská atmosféra je to, na čem si zakládáme a na čem chceme stavět i do budoucna.

Jaké jste vysledoval trendy v konzumaci vína, které odrůdy nebo obecněji jaká vína jsou nyní v kurzu? 

Tisíc lidí, tisíc chutí. Dle mého názoru si každý najde ve víně to svoje. My jsme třeba zaměřeni na suchá vína, v nabídce ale máme samozřej- mě i ta sladší, případně teď velmi populární přírodní vína. K těm jsem si ale cestu zatím nenašel, jsem asi příliš velká „konzerva“. (smích)

Která vína jsou typická pro znojemskou oblast?

Znojemsko je vyhlášené vynikajícími veltlíny, ryzlinky a sauvignony. To jsou také tři odrůdy zařaze- né v apelačním programu VOC Znojmo.

Jakému vínu dáváte přednost vy osobně? Co s blízkými pijete běžně, co při slavnostních příležitostech?

 „Nebráním se žádnému vínu, mým favoritem je však veltlín. V létě si dám rád suché rosé, v zimě zase červené. Prostě podle nálady. Děláme s kamarády ochutnávky vín, která vozíme ze zahraničních cest, mám ovšem „napité“ to naše, znojemské. To si dám vždy rád.

Podle jakých principů jste při rekonstrukci vašeho sklepa a lisovny postupovali? Jak jste vybírali architekta?

Původní záměr byl vybudovat – respektive obnovit – starý pískovcový sklep, který mi hned při první návštěvě učaroval, byla to láska na první pohled. Zbytek staveb byl ve velmi špatném stavu a pro naše účely zcela nepoužitelný. Takže jsme šli zespodu, nejprve jsme udělali sklep, pak postavili lisovnu a o rok později přibyl penzion. Vycházeli jsme z toho, že jsme na hranici Národního parku Podyjí. Chtěli jsme tedy, aby dům z uličního pohledu vypadal, jako že tam byl odjakživa. Interiér jsme chtěli světlý, vzdušný, s minimem lapačů prachu a různých zbytečností. Protože jsme se spolužákem z gymnázia, architektem Tomášem Dvořákem, už v minulosti na nějakém projektu spolupracovali, volba byla naprosto jasná. Máme podobný vkus, zcela chápe naše zadání a požadavky. Doufám, že spolu ještě něco postavíme. Na stavební firmu jsme měli také štěstí, pro změnu jsme se domluvili s jiným kamarádem, Slávou Dolníčkem, jehož firma staví velmi precizně se smyslem pro detail. Takže se to vlastně sešlo tak, jak mělo. Nikdo z nás nemá rád polovičaté nebo nedotažené věci.

Kde čerpáte inspiraci – navštěvujete například zahraniční kolegy, setkáváte se na výstavách? 

Inspiraci čerpám všude okolo, u kolegů, kamarádů, při různých cestách nejen za hranice. Musím s povděkem konstatovat, že vztahy v pohraničí jsou velmi dobré, s rakouskými kolegy se navzájem navštěvujeme, konzultujeme různé věci a myslím, že je to přínosné pro všechny.

Celý článek si můžete přečíst zde.