03/01/2020

Dámská jízda v předvánoční Praze

Některá místa jsou zkrátka kouzelnější než jiná. Nerada nějaká místa protěžuju, nejkrásnějším místem teď už loňské zimy se pro mě ale stal zbrusu nový apartmán v centru Prahy. Ačkoliv sama v Praze bydlím již šestým rokem, Staré Město je pro mě stále trochu záhadné. Po většinu roku sem nepřijdu a když už se tam vydám, je to pro mě jako kdybych vyrazila z vesnice do města. Pokaždé se tedy ztratím a často když někam spěchám, musím vytahovat telefon a zapínat navigaci. Když si sem ale rozhodnu udělat výlet, to bloudění mě vlastně baví. Pokaždé narazím na novou uličku, zapadlou kavárnu nebo nějaký malý krámek, do kterého takřka vždy zabloudím.

Když jsme se v práci dozvěděli, že Chateau Mcely otevírá nový exkluzivní Apartmán Aviatik právě na Starém Městě, hned jsme věděli, že to bude bomba! A když se mě Petr zeptal, jestli si tam chceme s holkama udělat dámskou jízdu, bez váhání jsme na to všechny kývly. A to aniž bychom věděly, jak ten tajemný apartmán vypadá. A i přesto, že to pro mě jako pro nejzvědavějšího člověka (opravdu nepřeháním) bylo těžké, negooglila jsem si apartmán a zůstala napjatá do poslední chvíle.

Je to tady. Den D! Víkend před Vánoci se společně s kolegyní Hankou a Pájou potkáváme v zapadlé uličce kousek od Staroměstského náměstí, kde už na nás čeká manažer z Chateau Mcely, který nás přišel uvítat. Máme to štěstí, že jsme vůbec první hosté, kteří tu mohou spát. „Takové privilegium, to si snad ani nezasloužíme.“ Vstupujeme do krásného historického výtahu a jedeme do třetího patra. Dvoukřídlé dveře, to je předzvěst něčeho jedinečného. A taky že bylo. Vstupujeme do 180 metrů čtverečních velkého bytu, který máme jen samy pro sebe a najednou…  Všechny úplně oněmíme, což se u nás moc nestává. Měníme názor: „jo, tohle si zasloužíme!

Ihned za vstupní halou se rozprostírá mramorová kuchyň s ostrůvkem, který mám na svém budoucím wish listu. Stěny zdobí ručně malované hedvábné tapety a já se najednou bojím i pohnout, abych tu něco nezničila. Vstupujeme bytem dál… Prostorný obývák s posezením a  krbem. Ještě ho tak moct zapálit a už by mě z Aviatiku nikdo nikdy nedostal. První ložnice laděná do šedých tónů se samostatnou koupelnou, hned si ji zabírám! To jsem ale netušila, jak bude vypadat druhá ložnice. Ta je o něco světlejší s ručně vyšívaným čelem postele, a to mě podrž, dokonce tu je i harfa. Teď jsem opravdu naštvaná na své rodiče, jak je možné, že ze mě už dávno není profesionální harfistka. Tak alespoň si to vyzkouším a musím nezaujatě říct, že by mi to s „trochou“ cviku opravdu šlo. Za pár let mě můžete vidět v České filharmonii. Myslela jsem, že už mě nic víc nedostane, ale druhá koupelna mě dostala do kolen. Prostorná prosklená sprcha a volně stojící vana vedle designového ušáku, to se neokouká. 

Plán na dnešní večer? Svařák, film a neuvěřitelně pohodlné a královsky velké postele. I když jsem si nejdřív zabrala pokoj, nakonec se o ně stejně strhla pořádná polštářová bitva. Všechny jsme se chtěly pořádně roztáhnout a mít celou postel jen pro sebe. Jakožto nejmladší jsem samozřejmě prohrála a je trochu k podivu, že mě nenechaly spát na gauči. S holkama jsme všichni vánoční skřítkové, tak jsme se oblékly do huňatých pyžam a zalezly do postelí s Láskou nebeskou. To je zkrátka must have film Vánoc. Ještě jsem zaznamenala jak Hugh Grant tančí v legendární scéně na píseň Jump (For My Love) a hned potom upadla do božského spánku. 

Musím se přiznat, že ráno se mi vstávat nechtělo. Z postele mě a Hanku dostala až vůně čerstvé kávy a vánočky, pro kterou skočilo ranní ptáče Pája. A přeci se nebudeme celý den válet, tak jsme vyrazily do centra. Praha je před Vánoci nádherná. Plná malých světýlek, ulicemi se line vůně skořice z perníčků a přijde mi, že lidi jsou na sebe najednou o něco milejší. S holkama jsme si daly pořádnou procházku, aby nám po pořádné snídani vyhládlo a my mohly jít zase na oběd. Rozhodly jsme se vyzkoušet restauraci Nostress naproti přes silnici od apartmánu, a pokud budete mít třeba jen cestu kolem, doporučujeme. Po vydatném obědu a pár sklenkách Beaujolais už bylo jasné, že náš čas v centru Prahy se chýlí ke konci. 

Ještě naposledy se vrátit do apartmánu, rozloučit se s ním a vrátit se zpět do reality do mého malého holešovického bytu. Majitelka Aviatiku a Chateau Mcely paní Inéz má neuvěřitelný cit pro detail a já nemůžu jinak, než smeknout. To co vytvořila z jejich původně rodinného bytu je neuvěřitelné a my s Hankou a Pavlou moc děkujeme, že jsme si mohly užít trochu klidu ve stresovém období Vánoc a hlavně, že se nám dostalo takové pocty, vyspat se tu jako první do růžova.

Autor: Bety / Amazing Places