Jednejme rychle. Zachraňme turismus v Česku

Psát článek o obrovských dopadech současné krize způsobené koronavirem nejen na cestovní ruch je každým dnem obtížnější. Situace v posledních dnech a hodinách nabrala na dramatičnosti a intenzitě, a to co platilo ještě před týdnem dvěma, je dnes zapomenuto. 

Následky pro celý cestovní ruch budou drakonické a dlouhodobé, a to jak pro provozovatele a majitele jednotlivých ubytovacích zařízeních, tak i pro jejich zaměstnance. Netýká se to samozřejmě jen cestovního ruchu, ale prakticky celého českého hospodářství (svět nechám zasvěcenějším). Ale hotely, penziony stojí přímo v první linii a důsledky novodobé krize u nich začaly ještě dávno před rozhodnutím vlády o dočasném zákazu prodeje ubytovacích kapacit. 

Nejhorší situace je z tohoto pohledu v Praze. Praha stojí a padá se zahraniční klientelou, která tvoří více jak 95 % všech jejich hostů. Tady už dnes lze předpokládat v hotelech masivní ztráty, pokud nedojde k rychlému uvolnění zákazu cestování včetně cizinců nebo nepomůžou záchranné balíčky a pomoc zejména od státu. 

Vyhlídky v tomto ohledu moc optimismu nedávají. Reálně hrozí, že svou činnost ukončí velké procento z nich. Nejde tu o samotné hotely, ale celou řadu subjektů a lidí, kteří jsou na ně obchodně a finančně navázaní a kteří budou za své služby a produkty velmi těžko získávat své peníze zpět. Tento proces již započal.  

Dostáváme se tak do rizika druhotné platební neschopnosti, kterou známe z poslední hospodářské krize v roce 2008 nebo z let 90., kdy bohužel hrozí dlouhodobé nesplácení závazků a spuštění dominového efektu v celém hospodářství. Podniky budou chtít za své služby zaplatit předem nebo v čase dodání, a to dále zkomplikuje celou situaci.

POMOC ZA BILION

Je dobře, že se stát rozhodl jednat a snaží se pomáhat. Uvědomuje si vážnost situace a reaguje poměrně rychle. Vidět je to například v historii finanční pomoci nejpostiženějším podnikatelským subjektům slíbené vládou, která před necelými deseti dny začínala na 600 milionech korun, zatímco dnes se deklarovaná pomoc pohybuje okolo jednoho bilionu korun. Ani tak tato částka není konečná a nebude stačit. 

Reálné odhady nákladů boje s pandemií a důsledky tohoto boje půjdou do jednotek biliónů korun, a to jen v rámci sanace české ekonomiky. Důležité je, aby se finanční pomoc k podnikatelům dostala co nejrychleji a nejefektivněji. Zároveň je potřeba zamezit tomu, aby na ni nedosáhli jenom velcí hráči a podnikatelé, kteří si mohou dovolit zkušený tým složený z manažerů, právníků a daňových poradců. Na základě historických zkušeností je třeba se toho obávat a důrazně hlídat, aby tomu tak nebylo i tentokrát. Čas tu hraje klíčovou roli. Větší zdržení začne firmy postupně pokládat, a s nimi i zaměstnance. 

Určitě pro turismus je dobrá zpráva, že podpora pro vyplácení zaměstnanců se dotkne i jich, stejně tak odklad odevzdání DPH a platby, úlevy pro OSVČ na sociálním. Skvělá myšlenka je také podpora turismu v Česku skrze pobytové poukazy.

JDE O TO MÍT PLÁN

Dnes je nejdůležitější ze všeho sdělit veřejnosti, co může od státu v rámci opatření očekávat v příštích týdnech a měsících. Mít plán. Veškeré podnikání se řídí pravidly předvídatelnosti a plánování. Z toho dnes neplatí ani jedno. 

Vláda rychle a správně ze začátku reagovala na zhoršující se situaci v Evropě (vynechme některé chyby jako např. zmatky okolo roušek apod.) a nařídila přísná restriktivní opatření. Každý den jsme svědky dalších kroků vlády na zvládnutí situace, zejména ve zdravotnictví. Z počátku to ani jinak nejde. Ovšem náš dnešní bohatý, úspěšný, solidární život je tažen především silnou ekonomikou. Ta se ale teď sama ocitá, v terminologii dnešních dnů, v karanténě a začíná být nemocná.  Proto si potřebujeme začít vážně pokládat otázky přiměřenosti těchto opatření, jak z hlediska rozsahu, tak času. 

Není možné kvůli jedné nemoci zastavit kola společnosti na půl roku, na rok. Co nastane? Jaký vlastně máme cíl? Je to nulový počet nemocných? Pokud to potrvá dlouho, náš dosavadní systém včetně dnešních zdravotních, sociálních a dalších jistot se postupně začne hroutit a velmi dlouho vzpamatovávat. 

Je čas teď epidemiologicky začít řešit znovu nastartování ekonomiky této země včetně nejhůře postiženého odvětví, cestovního ruchu. Postavit do čela státu jako poradní orgán nejlepší naše ekonomy a lidé z praxe. Čas vlády epidemiologů, v dnešní době tolik potřebných, musí být nahrazen.

REZERVY UŽ NEJSOU

Máme zprávy od našich členů v AmazingPlaces a dalších kolegů v oboru jako např. Asociace hotelů a restaurací ČR, že pokud krize potrvá delší měsíce, tuto situaci mnozí z nich nezvládnou. Většina ubytovacích zařízení stejně jako v jiných oborech podnikání je zatížena úvěry, často jsou v pronájmech, mají dlouhodobé investice, které musí splácet. Už dnes není z čeho. Rezervy, pakliže nějaké vůbec byly, jsou pryč. Nezbývá tak nic jiného, než okamžitě razantně škrtat na výdajové stránce, odkládat platby dodavatelům, propouštět zaměstnance nebo tam, kde to ještě jde, snižovat mzdy až o desítky procent a zároveň se snažit udržet si ty klíčové zaměstnance. 

Podnikatelé, manažeři instinktivně vycítili obrovskou míru rizika a jednají s neuvěřitelnou rychlostí a razancí. Dnes je to závod s časem, kdy na jedné straně jsou kroky vlády a státu a na druhé jednání podnikatelské sféry. Možná i proto byl usnesením vlády schválen masivní program na podporu zaměstnanosti s názvem Antivirus, které by měl pomoci zaměstnavatelům získat kompenzace za mzdy pracovníků při překážkách v práci (v čase odevzdání tohoto textu není ještě jasné, zda se to bude týkat i oblasti turismu). Opatření, jakkoli nestandardní a finančně náročné, může výrazně zpomalit tempo propouštění a škrtů ve mzdách, a uchránit tak zaměstnance od výraznějších dopadů. 

Zpátky ale k tomu, co je opravdu nejdůležitější, tedy udržet ekonomiku státu v chodu, limitovat těžké ztráty, které by dlouhodobě zapříčinily výpadky ve vybírání potřebných peněz zvláště na zdravotní a sociální systém státu.

ZDRAVÍ NA PRVNÍM MÍSTĚ

Cena lidského života je nevyčíslitelná. Ochrana zdraví na prvním místě. Na tom se shodujeme všichni, a i proto bychom měli být schopni pro dobro 

a zdraví nás, našich rodin a přátel, celé společnosti, se ledasčeho vzdát. Chápou to všichni a míra solidarity ve společnosti je obrovská. Důležité a legitimní ale také je zamyslet se nad cenou, kterou jsme ochotni za všechno zaplatit. Zda tím, že v důsledku zchudneme, firmy přestávají vyrábět, hotely zejí prázdnotou, restaurace rovněž, služby nefungují a lidé se bojí utratit korunu navíc, neztratíme v budoucnu daleko více včetně lidských životů než dnes. 

Kvůli předpokládanému zchudnutí takřka všech a velkému státnímu deficitu stát vybere méně na daních, v důsledku čehož dojde k omezení státní správy, tak jak ji známe dnes. Zdravotnictví a sociální systém omezí své služby, a v důsledku toho mnoho lidí nedostanou takovou péči, na kterou jsou zvyklí. Může být ohrožena i kvalita zdravotní péče, protože zkrátka na ni nebudeme mít. Pošleme společnost na dlouhá léta do hluboké deprese resp. recese. 

Ano, máme kam padat, jsme bohatá fungující společnost, která si zvykla na blahobyt, nad kterým by naši předkové kroutili hlavou, ale tento systém stojí neuvěřitelné množství peněz. Pokud nezačneme jednat, nebudeme je mít. Je tu prostor dát věci do pořádku, přestat platit nesmysly typu jízdenky pro studenty a seniory apod., zeštíhlit státní správu, udělat pozitivní změny ve společnosti. Přestat myslet v souvislostech politických stran a začít se chovat státotvorně, odpovědně, předvídatelně. Je potřeba přinést vize a plány na delší období, přestat politikařit a zplošťovat politiku na líbivá populistická hesla. Táhnout za jeden provaz. Vracíme se o 30 let zpátky, kdy všem dávalo smysl pro vyšší dobro, budoucnost, utáhnout si opasky a držet pospolu. Pokud to politici zvládnou, může se vrátit i důvěra v ně. 

Snad to nezní příliš naivně a utopisticky. Stát musí rychle jednat v zájmu celé společnosti a střednědobě i dlouhodobě zrušit veškeré překážky a restrikce v podnikání, které je jedinou zárukou prosperující bohaté společnosti, jež pomáhá těm, kteří to nejvíc potřebují. 

VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÍP

Cestovní ruch bude v roce 2020-2021 o cestování doma, po Česku. To určitě nevadí, ale nebude to zdaleka stačit. Mnozí lidé zažijí své vlastní krize, ať už s prací, s nemožností splácet své závazky, úvěry, hypotéky, a první, co je napadne, až se vše začne vracet k normálu, určitě nebude, kam jet na dovolenou. Možná za krátký čas, možná za pár týdnů, měsíců. I proto budou mít výhodu ti, kteří se na tuto situaci co nejlépe připraví a budou svým klientům nabízet více než ti druzí. Bude více než dříve rozhodovat cena, kvalita služeb, přístup ke klientům a detaily, které dělají z ubytovacích zařízení unikátní místa, za kterými bodu lidé jezdit v době krize i po ní. 

Praha bohužel, jak jsem psal v úvodu, to nebude mít vůbec takto zdánlivě jednoduché. Pokud jsou hotely, penziony v nájmech, musí majitelé v zájmu zachování provozu dlouhodobě slevit na nájemném a v kratším horizontu ho i odpustit, min. po dobu, než se do Prahy začnou vracet zahraniční turisté. V opačném případě přijde očekávaná vlna krachujících hotelů. V Praze a v celé ČR by v rámci znovu nastartování ekonomiky ubytovacích zařízeních mělo dojít k prominutí DPH alespoň na jeden rok. Zároveň je právě nyní správný čas na obnovení debaty o výši DPH v ubytovacích službách, které je u nás bez jakéhokoli opodstatnění jedno z nejvyšších v Evropě.

Dlouhodobé zastropování DPH v úrovni 10 procent by výrazně pomohlo v oživení celého odvětví. V neposlední řadě se zamysleme nad omezením činností resp. plateb pro různé subjekty, které zbytečně zatěžují celý obor a nesmyslně zvyšují náklady. V hotelech jde především o různé poplatky za autorská práva placené za každý pokoj. Tyto platby by měly být zrušeny nebo maximálně sníženy. To samé může udělat Česká televize, Rozhlas nebo Hlavní město Praha, které své poplatky mohou dočasně snížit alespoň o polovinu. Všechny tyto kroky společně výrazně sníží procento společností, kterým hrozí likvidace, a také přispějí k zachování vyšší zaměstnanosti. 

Pomoc ve formě bezúročných půjček a podpory zaměstnanosti ze strany vlády je také nesmírně důležitá. Aktivní účast na záchraně podnikatelských subjektů by měl představit i soukromý bankovní sektor, který by mohl žadatelům odpustit krátkodobou neschopnost splácet. A to například vyhlášením odkladu a úvahou nad snížením úroků a poplatků za bankovní služby a úvěry. Všechny tyto kroky dohromady nám všem dají velkou naději, že cestovní ruch a restaurační provoz, který je s ním propojen, přežijí a v budoucnu to státu, ale i svým pronajímatelům ve výběru daní vrátí i s úroky.

NEPRODLUŽUJME AGÓNII VÍC, NEŽ JE NEZBYTNĚ NUTNÉ

Co nejdříve zahajme se všemi odborníky, ekonomy rychlou debatu a hlavně neprodlužujme podnikatelskou agónii více, než je nutné. Hrajeme o čas. Ukončeme restrikce v krátkém horizontu několika týdnů. Všechny síly napněme na jedné straně k zvládnutí boje s novým koronavirem, který se dle názorů mnoha odborníků pravděpodobně stane nedílnou součástí příštích sezónních chřipek. Zároveň roztočme kola ekonomiky co nejdříve včetně možnosti volného pohybu a cestování. 

Snažme se lidi opět přesvědčit, že život se netočí jenom kolem jedné nemoci, jakkoli nebezpečné. Podle prohlášení náměstka ministra zdravotnictví a epidemiologa Romana Prymuly bude konečný odhad zasaženosti společnosti mezi 12 až 15 procenty. Podle jeho kolegy Rastislava Maďara z Lékařské fakulty Ostravské Univerzity po odeznění pandemie a kontroly obyvatel se bude mortalita pohybovat někde mezi 0,2 až 0,5 procenta. Je to i tak vysoké číslo, ale postavme oproti němu otázku, kolik jsme ochotni za něj zaplatit a na jak dlouho.

JAK TO VIDÍ SAMOTNÍ HOTELIÉŘI?

„Pro nás je situace opravdu nepěkná. Byli jsme jen pár týdnů před otevřením zcela nového hotelu v Praze a měli jsme pečlivě naplánované cash flow, aby nám vyšly finance do poloviny března, kdy jsme očekávali, tak jako každý rok, navýšení prodejů a pozvolný náběh na sezonu. A pak, bum, přišel koronavirus a zavření našich provozů,“ říká šéfka Bohamian Hostels & Hotels Babeta Schneiderová. „V Praze provozujeme sedm hotelů a hostelů, také máme jeden malý boutique hotel v Olomouci a pak také hostel v Ghaně, Africe, kde je situace kvůli koronaviru téměř stejná jako tady u nás v Čechách,“ upřesňuje.

„Co teď děláme? Zažádali jsme o bezúročnou půjčku a modlíme se, abychom ji dostali, budeme zkoušet získat odškodnění od státu, tak abychom byli schopni platit naše závazky vůči bankám a našim pronajímatelům a abychom si byli schopni udržet alespoň nějaké z našich skvělých zaměstnanců. Snažíme se některé z našich pokojů dlouhodobě pronajmout a snažíme se některé naše pražské provozy pronajmout magistrátu pro účely ubytování pro lidi bez domova na následujících pár měsíců.“

„Náš ,problém‘ není jen problémem pár týdnů či měsíců. Předpokládám, že provoz v Olomouci se během léta rozběhne dobře, ale opravdu se obávám, co se bude dít s našimi hotely a hostely v Praze. Kdyby se hranice otevřely v září, jak bylo v předešlých dnech avizováno, tak půjdeme do zimních měsíců bez jakýchkoliv zásob peněz ze sezony (pokud se toho tedy dožijeme) a existenční problémy a balancování nad krachem nás čekají minimálně jeden rok,“ zdůrazňuje. „Co by nám pomohlo? Snížení DPH sazby za ubytování, regulace Airbnb typu ubytování v Praze a přehodnocení poplatků městu, které se od ledna tohoto roku zvedly a dle plánu se mají zvednout opět i v roce 2021,“ dodává Schneiderová.

A podobně situaci vnímají i další provozovatelé ubytovacích zařízení.

„Všechno je chaos a závrať. Pomáhá však se chytit těch nejjasnějších bodů.Jsou tu lidé – hosté. Jsou tu jejich potřeby, které se teď velmi pravděpodobně podstatně proměnily. Jsme tu my – sektor služeb – jehož podstata bytí je tyto potřeby naplňovat. V Anybody je teď hrobové ticho, a my tak krvácíme, říká Adam Vodička, šéf uvedeného hotelu.

„Celý koncept je ale do velké míry automatizovaný, a nemáme tedy tak vysoké náklady, jako je tomu jinde. Umožňuje nám to v současnosti u tohoto projektu neřešit jen holé přežití (v našich barech s týmem celkem menším než 150 lidí je to bohužel úplně jiná realita), ale soustředit část síly také na vizi budoucnosti. Protože odpověď na to, co bude dál, teď potřebujeme zjistit stejně urgentně, jako třeba jestli nám vláda podá pomocnou ruku. Zjistit, co s lidmi a jejich potřebami současná nečekaná zkušenost udělala a k čemu jim teď vlastně můžeme být nejvíce užiteční. Naslouchat jim. Nedoufat, že se všechno vrátí do starých kolejí, protože se to nestane. Budeme jen plýtvat energií, když se k tomu zbytečně upneme. Snažíme se už teď rozhlížet a hledat, kudy jde cesta dál. A kdyby to mělo dál jet po vodě – budeme si muset vyrobit vodní lyže.“

„Co je povzbuzující, jsou předpovědi nárůstu domácího turismu (neměli bychom si ale myslet, že k nám hosté přijedou jen proto, že nemohou za hranice). V tomto konkrétním ohledu – při hledání cesty jak dál – teď bude práce nás všech ve službách možná jednodušší, protože naši budoucí hosté jsou nám velmi blízko – jsou místní. Přichází doba #staycation. Dvojtečka,“ dodává Vodička.

„Jsou potřeba systémová opatření pro celý sektor. Zvážit opět zavedení pětiprocentní DPH na ubytování. Podpora na šest až devět měsíců od otevření na dávky sociální a zdravotní pro zaměstnance. A poslední je likvidita bank a garance ze státu jako první pomoc pro podniky,“ má jasno Gorjan Lazarov, šéf společnosti OreaHotels. 

Petr Kotík

 Celý článek si můžete prohlédnout na stránkách týdeníku Euro