Litomyšl je kouzelné místo
Vydejte se do Litomyšle společně s Jitkou. Nechala se inspirovat Amazing Places a zajela si do rodiště Bedřicha Smetany nejenom na výborný oběd do Restaurace Bohém.
Tak jsem to udělala. V sobotu ráno, takhle koncem srpna, jsem se sbalila a vyrazila na cestu. Vlakem. Tam, kde jsem ještě nikdy nebyla. Do Litomyšle.
Jasně, všichni víme, že Litomyšl rovná se Smetana, Palacký a UNESCO. Ale díky tomu, že spolupracuji s Amazing Places tak vím, že to město je výjimečné ještě něčím jiným. Tak jedu.
Na tyhle lázně ducha, jak mají v podtitulu, a já si je soukromě přejmenovala na lázně pro duši, si nechte minimálně víkend. Dnes už to vím, že jedno odpoledne tady ve východních Čechách na Českomoravském pomezí nestačilo.
Litomyšl mne dostala a už teď přemýšlím, kdy se sem zase vypravím. Třeba příští rok v červnu na 50. ročník Smetanovy Litomyšle. A nebo v květnu na Gastronomické slavnosti Magdaleny Dobromily Rettigové. Tahle česká kuchařka a národní buditelka tu v 19. století žila a podle jejích receptů do dneška vaří nejedna restaurace v Litomyšli.
A právě za vyhlášenou kuchyní a pohostinností jsem sem jela.
Je tu totiž jedno kouzelné místo - Restaurace Bohém v hotelu Aplaus.
Takže volba, kde si dám pozdní oběd, protože jsem dorazila až před druhou odpolední, byla jasná.
Z nádraží jsem intuitivně do centra zamířila kolem řeky Loučné, minula Smetanův dům a během deseti minut došla na Smetanovo náměstí. Kousek odtud je zámecké návrší s barokním chrámem Nalezení svatého Kříže. Tento monumentální piaristický kostel byl před časem po dlouhých desetiletích opět zpřístupněn veřejnosti. Takže doporučuji se tu aspoň na chvíli zastavit a je tu i nádherná vyhlídka.
Naproti kostela se pak rozkládá zámecký areál, který je perlou renesančního stavitelství a je zapsán od roku 1999 na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Unikátní je sgrafitová výzdoba zámku – zámecké zdi s více než osmi tisíci psaníček s originálními motivy. Výjimečně ceněné je i zámecké divadlo a pokud se sem vypravíte, tak na vás na zámku čeká několik prohlídkových okruhů.
No nic, hlad vítězí nad touhou zajít nejdříve nakrmit duši a tak mířím do Restaurace Bohém. Ta sousedí přímo s Klášterními zahradami a už od bazénu s mlhovištěm a sousoším Olbrama Zoubka vidím venkovní terasu.
Jo a na trávník se zde šlapat doporučuje. Takže zouvám boty a užívám si to. Včetně toho, že si nohy svlažím v bazénu.
Tak tohle místo je fakt kouzelné.
Jídlo připravované šéfkuchařem Liborem Halouskem je gastronomickým zážitkem. Obsluha v celé restauraci je naprosto profesionální a milá. Což je v dnešní době nesmírně důležité a mnohdy i vzácné.
Jídelní lístek je pestrý, ceny na tak luxusní restauraci velmi příznivé a rozhodně si v něm vyberou jak příznivci klasické české kuchyně, tak i ti, kteří mají rádi moderní gastronomii. Velký důraz tu kladou na kvalitní, čerstvé a krajové suroviny, a proto i moje volba byla jasná. Vyhlášený pstruh z litomyšlských sádek.
Ochutnala bych i něco z těstovin, což je prý šéfkuchařům „majstrštyk“, ale ryba to vyhrála a před ní malé aperitivo - Růže z Emilia-Romagna, rukola, parmská šunka, sýr Pecorino, olivy, meloun Cantaloupe, letité balsamico a k tomu 0,1 l Prosecco GLERA.
Jako druhý chod - grilované filety ze pstruha z litomyšlských sádek, pažitkové brambory, na másle restované špenátové listy s česnekem, citrón.
A na závěr sladkou tečku v podobě Crema Catalana, což je malinový sorbes s variací ovoce.
Restaurace Bohém má svou atmosféru a užívám si to. Seděla bych klidně další hodinu. A nebo se tu příště ubytuju. Ale čas běží a ještě chci vidět tu druhou věc, kvůli které jsem do Litomyšle přijela.
Sochy nedávno zesnulého českého sochaře Olbrama Zoubka. Vytvořil mimo jiné I posmrtnou masku Jana Palacha a památník obětem komunismu na pražském Újezdě (pod Petřínem).
Expozice se nachází v zámeckém sklepení. Tohle je exkluzivní prostor s neopakovatelnou atmosférou a důstojné místo pro největší sbírku soch Olbrama Zoubka, jednoho z našich nejvýznamnějších sochařů druhé poloviny 20. století.
Od roku 2014 je v jedné části sklepení také voskové Srdce pro Václava Havla. Tahle unikátní plastika vznikla z vosku svíček umístněných na pietních místech k uctění památky pana prezidenta, který nás 18. prosince v roce 2011 opustil.
Mám ještě chvíli času, tak od zámeckého parku mířím do uličky Josefa Váchala, kde jsou na domě sgrafita z jeho Krvavého románu. Na Smetanově náměstí, na radniční věži si kontroluji čas na secesním orloji a přemýšlím, kolik loktů jsem dneska asi nachodila. V Litomyšli totiž mají pamětní desku na staročeskou jednotku délky - loket český.
No nic, je nejvyšší čas vrátit se zpět na nádraží a domů. Do Mikulova, který miluju, ale Litomyšl mne dostala.
A jestli jsem vás nalákala, tak rozhodně neváhejte a zajeďte si tam. Je to kouzelné místo!
Zde odkaz na blog a článek autorky Jitky Sobotkové
