08/07/2020

Zažijte jízdu a pozor, bude to divoké!

Když jsme si před čtrnácti dny plánovali v kanceláři cesty, každý z nás chtěl jet do Grandhotelu Pupp. Trochu jsme se „poprali“ a nakonec se do Karlových Varů vydala jen amazing elita. Na mě a kolegyni Terku „zbylo“ vyzkoušet zbrusu nový glamping NADIVOKO. Přátelé, my to vyhrály! Posaďte se, bude to divoký.

Když nám přistála od holek z Advanced Production nabídka, ať zažijeme divokou noc uprostřed lesa, s radostí jsem vyměnila nadýchané bílé peřiny v Puppu za spaní ve spacáku. Přeci jen jsem stará skautka, na tohle jsem zvyklá.  Největší paradox na všem je, že kolegyně, co vyrazily do Puppu, měly na sobě koktejlky a lodičky, ve kterých opékaly buřty a my v mikině u táboráku hodovaly fine dining večeři. O tom ale za chvilku.

Na mail nám přistály souřadnice místa určení, tak můžeme vyrazit. Navigace nás vede směrem ke Křivoklátu. Dělá se krásně a během jízdy máme bombastický výhled. Rádio na plné pecky, jsme skvěle naladěné, i když lehce nervózní z toho, co nás všechno čeká. Jede se příjemně, jen ta cílová rovinka trochu dře. A to doslova. Pokud máte auto se sníženým podvozkem jako my, dost se u vjezdu na zahradu, odkud následně pošlapete dvacet minut pěšky, zapotíte. Přinejhorším zamrkáte na svalnaté muže, kteří to s levou zadní pár minut před vámi vyjíždí ve velkých jeepech a ti vás vytlačí. Díky chlapi!

Nic si v autě nezapomeňte, zpátky pošlapete až druhý den ráno. Cesta na místo určení vede klikatě lesem a snad máte lepší orientační smysl než já, protože já jsem schopna se ztratit všude. Když bude v e-mailu napsáno, že cesta vede přes pět brodů, je to myšleno doslova. My si bláhově myslely, že je to nadnesené a gumáky nechaly doma. Příště už tu chybu neuděláme, protože kožené boty schnou sakra dlouho. Každopádně to, že se blížíte do cíle, poznáte na sto honů, nebo alespoň podle toho, jak máte velký hlad. Už z dálky totiž voní pečené maso na rozpáleném grilu.
Holky, máte stan číslo 3.“ Rychle si to zapamatovat, ať se v noci nedobýváme někomu cizímu do příbytku! Věděli jste, že stan s podsadou je český výrobek? Joo, Češi holt umí. Úplně mě to přeneslo patnáct let zpět (po tom, co jsem to vyslovila nahlas, mám dojem, že mi zbývá už jen pár let do důchodu), když jsem pravidelně začátkem léta vyrážela na čtrnáct dní mimo civilizaci, myla se v lavoru, v noci hlídkovala, aby náš tábor nenapadl nepřátelský oddíl (i to se nám stalo, ale ne během mé služby, veliteli) a soupeřila o to, abych měla nejlíp uklizený stan. Naštěstí tady mě nikdo neznámkoval, i když bych rozhodně aspirovala na popelku večera.

Místo se nachází v CHKO Křivoklátsko defakto uprostřed ničeho, což je na tom to nejlepší. Teče tu malý potůček, takže pokud jste vyznavači otužování, směle do toho. Asi nepotěšíme zarputilé workoholiky, ale není tu signál. Asi bych to neměla přiznávat takhle veřejně, ale já si to ohromně užívala. Chvíli být nedostupná, nemuset komukoliv vysvětlovat, kde jsem a co dělám, protože buďme upřímní, svět to bez vás chvilku přežije. Tak mě napadá, že do přírody budu vyrážet asi pravidelně a rovnou si ten telefon nechám doma. 

Na místo jsme dorazily s předstihem, a tak si alespoň vybereme místo u slavnostní tabule. Všechno je tak krásné a do detailu vyšperkované, že stále nemůžeme uvěřit, že ještě před pár dny tu na téhle louce nestálo vůbec nic. Při čekání na poslední opozdilce zvládneme pár skleniček prosecca a dáváme se do řeči s dalšími účastníky akce. Můžete si to tu objednat celé pro sebe, třeba taková oslava narozenin zde bude fenomenální. Ale to, že nevíte, koho tu potkáte a s kým strávíte následujících 14 hodin, je vzrušující.

Dnes pro vás vaří kuchaři z Café Savoy a můžete se těšit na degustační večeři o pěti chodech.“ Při pohledu na menu se mi sbíhají sliny a jakmile ochutnávám první sousto, upadám do gastronomického nebe.

PRVNÍ CHOD: Sušené kachní prso, pyré ze spálených jablek, jalovec. Samozřejmě k tomu nechybí čerstvý chleba ze Savoye a konfitovaný česnek. Nevěděla jsem, že něco takového existuje. No nic, chleba přestanu jíst až v pondělí.

DRUHÝ CHOD: Hovězí vývar, domácí nudle. Jako od babičky. A ta porce!

TŘETÍ CHOD: Lokše, kapr, květák. Sakra, nejím kapra, co teď? Tak to jen ochutnám, to mi přeci nic neudělá. Počkat, cože? Tohle je kapr? Můžete mi prosím přidat? Nemáte tam ještě nějaké zbytky, co bych si zabalila do ubrousku na doma? 

ČTVRTÝ CHOD: Pečený hovězí krk, brambor v popelu, salát. Ochutnávám první sousto. Přestávám mluvit. S Terkou na sebe koukáme a máme blažený výraz. Mlčíme. Praskáme, už do sebe nic nedostaneme. Rozepínáme knoflíček u džínů. Přeci to tu nenecháme. Nenápadně vylizujeme talíře. 

PÁTÝ CHOD: Bezová šlehačka, jahody. Nemůžeme dýchat. Terka nejí sladký. Ochutnává. Dojídá po ostatních. Povolujeme druhý konflík.

Teď by bylo na místě se někam odkulit a pozvolna čekat, až někdy v budoucnu budeme moct zase jíst. Ale kdeže, zábava se rozjíždí. Na stůl přistála už nevím kolikátá lahev bílého vína a já postupně přecházím na červené. Nic nepřeháníme, zítra řídím a musím být produktivní. Nemá tu někdo kytaru? Tady Marcell je hudební objev roku, zazpívá nám. Bože, ten má nádherný hlas. Možná to je tím vínem a zatemněným mozkem z hromady jídla, ale jsem dojatá. Večer postupuje a zábava graduje. Sedíme u ohně, zpíváme C’est la vie hlasem, za který by nás Kája Gott rozhodně pochválil. Alespoň si to myslíme, a to je nejdůležitější. Začíná nám být všem zima, tak si dáme panáčka slivovice do levé nohy, pak i do pravé a lehce po půlnoci se odebíráme do svých příbytků. 

Spíme jako miminka a ráno nás probouzí vykukující sluníčko, které se s neuvěřitelnou vervou dere na oblohu. Cvrlikají ptáci. V Praze máme jen otravný holuby, který vážně líbivé zvuky nevydávají. Připadám si úplně  jako Bětuška v říši divů. Ranní hygiena a už se jde zase jíst. Míchaná vajíčka, mátový čaj a zase ten chleba. On je ale tak dobrý! Jsme šťastný a ani se nám nechce domů. Balíme si spacáky, utíráme slzu a vydáváme se zpět k autu. To, že jsme zpět v civilizaci přichází v okamžiku, kdy nám začínají pípat mobily se zprávami a zmeškanými voláními. Achjo, zpět do práce.  

Bylo to veselý, upřímný, chutný, živý. Bylo to divoký.  

Autor: Bety / Amazing Places