Lesní lázně
Vítejte v lese!
Odjakživa jsem milovala ten prostor plný života. V létě voní jehličím a svobodou, na podzim uklidňuje šustěním, překrásnými barvami a vůní tlejícího listí. A zvláštním klidem, který zima ještě prohloubí. Zdánlivé ticho, které ho ovládá, se po chvíli v lese mění v docela hlučnou společnost. Takovou, která neruší, a vy jen dál napínáte uši a vdechujete všechny vůně, abyste mu porozuměli. Tak nějak přirozeně se zpomalíte a prostě jen jste.
Zážitky z cest vzdálených od civilizace i dnů strávených v chýši uprostřed džungle bez lidí, jen ve společnosti divoké přírody, ovlivnily i majitele malé půvabné chaty u rybníka v jižních Čechách. Po narození syna hledali Eva a Lukáš Královi samotu v lůně přírody. toužili po spojení vody a lesa, kde by se dalo v létě koupat. Pátrali dlouho, vhodných míst nebo již postavených chat stranou od lidí u nás k mání moc není. Nakonec se na ně usmálo štěstí, když narazili na chatu k prodeji u rybníka Shouralý. Od původního majitele ji pořídili i s patnácti hektary lesa. V době, kdy ji sami nevyužívají, si lze jejich vysněnou samotu pronajmout. Podle instrukcí od majitelky pokračujeme s naší XC60 po hrázi, pak kousek lesní cestou až k chatě. Hned u auta nás vítají dvě bedly. No jo, sezona hub právě vrcholí. A na terase zase miska s obřími ořechy od nejbližší sousedky, která tu majitelům s přípravou chaty pro další nové hosty vypomáhá. V jednoduchém, ale útulném severském stylu zařízená stavba působí na první pohled jako maličká, ale ukrývá vše potřebné. Vlastně mnohem víc, jak začínám postupně zjišťovat. Majitelům byl vzorem praktický styl horských srubů pro cestovatele v Norsku. Dodali útulnost a styl. Eva Králová jako vášnivá kuchařka dbá o bohaté vybavení kuchyně, takže nechybí dobrý základ pro všechny, kdo to mají s vařením stejně. Do budoucna by prý ráda přidala vinotéku a zavedla systém, který ji zaujal v Norsku. „Člověk tam může použít cokoli z kuchyňských zásob a pak tam jen nechá peníze nebo zaplatí kreditkou. Uvidíme, jak to bude u nás fungovat, ale zatím byl každý nájemník poctivý.“
Manželé se snaží, aby byl provoz chaty udržitelný. Hned za stavením je kompost, používají tříkomorovou čističku a všechny toaletní potřeby i čisticí prostředky jsou samozřejmě se „zelenou nálepkou“. Eva plánuje pořídit ještě jogurtovač a další vybavení, které coby milovnice přírody ráda používá a chce jím inspirovat i své hosty. Podzimní odpolední slunce prozářilo rybník, ze kterého téměř v pravidelných intervalech vyskakují na hladinu ryby. Vydávám se na průzkum lesa, opojena zvláštním pocitem náhlého útěku z civilizace. Najednou je tahle malá chata velkým královstvím, kde je stále co objevovat, toulat se a oddávat se lesní koupeli.
Setmělo se a noční život se začíná probouzet. mám to ráda, hádat, ke kterému zvířeti asi patří zvuky nesoucí se z různých míst i v té nejtěsnější blízkosti. Chvíle v jiném časoplynutí i ostrém vnímání přítomnosti. dobrodružství pod rouškou noci, kdy se probouzí dětská zvídavost a takové to hezké „trochu se bát“. To nejsilnější sepjetí s divočinou jsem kdysi zažila v korunách stromů. V otevřeném domku, který s pomocí indiánů postavil v Kostarice Slovák peter Garčár. Při stavbě nepoužili jediný hřebík. Procházeli jsme džunglí a Peter nám vyprávěl o stavitelské inspiraci z přírody. O tom, jak i ve struktuře listu či hnízdech některých ptáků lze nalézt praktické příklady. O rostlinách, které léčí, stromech, které žijí staletí. Kráčeli jsme přírodou a každý její centimetr ukrýval tajemství. Do 25 metrů, kde jsme nocovali, jsme museli vyšplhat sami po laně. Bolelo to, ale radost byla o to silnější.
Strom, na němž Peter dům postavil, hostí návštěvníky jen setinu svého života. Částky, které za pronájem utrží, používá ke koupi dalšího kusu pralesa, který tím chrání. Sní o tom, že tento koncept ochrany přenese na každý kontinent... Existence domků na stromech je mnohem starší. Koruny stromů poskytovaly bezpečí třeba přírodním národům v tasmánii či na tichomořských ostrovech, stejně jako obyvatelům „starého kontinentu“. Římský císař Caligula na stromech z platanu pořádal opulentní recepce. Velkolepý Tree house si nechali ve své době postavit Winston Churchill nebo John lennon. Romantické stromodomy pronikly i k nám. Inspirací pro jeden z nejkrásnějších, umístěný mezi třemi duby v malebném Posázaví, byl obrázek ze švédského Laponska. Z Harads, kde volvo letos v zimě testovalo v60 Cross Country a novináře ubytovalo v obydlích připomínajícíchi UFO či skleněný pokoj odrážející ve svých stěnách celý les. V lese plném zachovalých bučin jihovýchodně od Prahy, v osadě pyskočely, postavili Hrnčiříkovi svůj vysněný Stromhouse.
Do šesti metrů se dostanete pohodlně po schůdcích. I když je tenhle dům izolován, aby mohl být provozován celoročně, jste tu nadosah ptáků, kteří si zvykli říkat si o dobroty ve „svém krmítku“. „Když tu v noci houkají sovy, je to docela tajemné,“ vypráví lenka Hrnčiřík Hejduková, která je sama v lese jako doma. „Táta i děda byli lesníci a odmalička nás vedli ke vztahu k přírodě.“ a ta je tady velmi pestrá. Některé z mohutných buků tu rostou snad 250 let a jsou tu i suťové lesy, často s pralesovitou strukturou. Právě pro tuto rozmanitost a nezničené schopnosti původního lesa nabízí domov mnoha druhům živočichů i ptactva. Být nablízku a pozorovat srnky si hosté užívali i v minus šestnácti, kdy bylo nahoře útulných dvanáct nad nulou...
V deštivém a větrném odpoledni se mi z krásně vyhřátého Volva ani moc nechce. Zima se rychle zavrtává pod kůži a vyhlídkovou terasu pokrývají husté kapky deště. O to větší překvapení je, když majitelka otevře veliké Teepee. Uvnitř útulně zařízeného království je nádherně teplo. Však také vyladit vyhřívání a připravit ho i na třeskuté mrazy bylo oříškem. Provoz peletového kotle s obvody podél celého stanu má paní Hrnčiřík Hejduková pod kontrolou přes mobil a přijede i v noci, aby její hosté případně nemrzli.
Oproti indiánům tu mají dokonce i luxusní sprchový kout. Nádherné místo k lenošení a taky prozkoumávání ledničky plné dobrot z vlastní produkce majitelky... Vlastně ani nevadí, že venku přituhlo. Rozpálená sauna v sudu s cedrovým dřevem nádherně voní a taky prý zklidňuje, posiluje imunitu a léčí. Tenhle dodatečně vnesený hýčkající prvek lesních lázní přijde vhod, zvlášť v měsících, kdy stromy odpočívají. Stejně jako horká medově zbarvená venkovní lázeň s vodou ze starého hlubokého vrtu. Zaslechla jsem puštíka, jak zahoukal do tmy. Oči přivykají temnotě stromů, ve které to krásně a tajemně šustí momentálně neviditelným, ale bohatým životem lesa.
Celý článek si můžete přečíst zde.
