Pohádka o tom, jak Řevnice ke štěstí přišly

23.října

“Holky, to je vám tak designový místo!” křičí na nás Týnka už ode dveří. Má na sobě svou sváteční košili a za sebou návštěvu v jednom novém malém hotelu v Řevnicích. Všichni okamžitě otevíráme prohlížeč a jdeme tohle místo prozkoumat alespoň virtuálně. Hned na první dobrou vím, že tohle bude pecka. Boutique hotel za Prahou… a ty fotky!

16.listopadu

“To je den jak korálek! Letošní podzim je obzvlášť povedenej. Je tohle už podzim nebo ještě léto?,” přemítám, zatímco za okýnkem auta ubíhá podzimně zbarvená krajina. Prahu necháváme daleko za sebou a brzy už přijíždíme do Řevnic do hotelu Corso. 

Vítá nás moc milý pan z recepce a začíná nám s neskrývaným nadšením vyprávět o tomhle místě, které ještě voní novotou. “Hotel jsme vybudovali v nejstarším domě v Řevnicích. Dokonce nám historikové řekli, že díky úpravám stavby v různých obdobích tady najdeme spoustu různých architektonických stylů dohromady,” vypráví, zatímco procházíme designovým schodištěm, které propojuje novou a starou část hotelu. Já jsem samozřejmě zvědavá na to, jak tohle místo vzniklo. Příběh, který jsme se dozvěděli, fakt musíte znát.

Ještě donedávna byla na místě hotelu neutěšená část města s nejstarším domem v Řevnicích, plná nepořádku, skrze kterou si ti otrlejší krátili cestu na vlakové nádraží. Když se rodáci z města Řevnice pan Petr Kozák společně se svou ženou Helenou Vaňkovou dozvěděli, že je pozemek včetně domu na prodej, neváhali ani minutu. Motivovala je záchrana právě onoho nejstaršího stavení v oblasti a vidina Řevnic ještě o kus krásnějších.

A proto pozemek koupili a začali na něm budovat dům s byty a apartmány. V průběhu stavby si to ale rozmysleli a my si jen utíráme pot z čela, že se tak stalo. Vznikl totiž díky tomu nejen ten areál s krásnými byty, ale také naprosto nádherný boutique hotel a fantastická restaurace.

Areál veřejnosti neuzavřeli, ale naopak zkratku na vlakové nádraží zanechali. Dnes je to moc příjemná stezka z náměstí až k pivovaru. A když už jsme u toho pivovaru…

… i ten mají na svědomí majitelé hotelu. Je to takový jejich malý splněný sen. Nedivím se, pivovar totiž vypadá jako z obrázku od Josefa Lady. Vaří tu vlastní pivo, které si můžete vychutnat na zahrádce a pozorovat u toho projíždějící vláčky. No může být něco víc idylického?

Po ochutnávce místního piva se vracíme procházkou Řevnicemi zpátky do hotelu. Náš pokoj nese jméno Eduard a my se dozvídáme, že jména dostaly pokoje po významných bývalých Řevnických obyvatelích. Navíc v sobě ukrývají malé nápovědy, které indikují, o jakou osobnost jde. Dává nám docela zabrat zjistit, kdo že to byl pan Eduard, ale naše mise je nakonec úspěšná. Schválně si najděte příběh architekta pana Sochora.

Náš pokoj je nádherný, s holými zdmi, které vykazují známky dávného požáru, což jim dává pořádnou patinu. Velkému pokoji dominuje postel s nebesy a také designová pohovka. Je poznat, že na materiálech a nábytku tady nešetřili, přitom cena za noc tu je opravdu přívětivá. Neméně příjemná je také restaurace, která bývá zpravidla plná. Už na první pohled pochopíte, že jde o jeden z nejlepších podniků široko daleko. Pokud budete mít cestu kolem, rozhodně sem zajděte, doporučujeme ale rezervaci. O stůl je tu totiž rvačka.

Boutique Hotel Corso není jen další kouzelné místo, je to příběh o tom, jak Řevničtí díky jednomu šikovnému páru začali milovat své ranní cesty do práce a náhodná setkání v místním pivovaru. Panu Petru a paní Heleně tímto skládáme hlubokou poklonu.