Kouzelná místa vznikla ve tmě

Pochází z umělecké rodiny, jeho dědeček a pradědeček byli slavní malíři, on sám se ale vydal jinou cestou. Petr Kotík od mládí podniká, provozuje hotely a také stojí za projektem Amazing Places, který cestovatelům jednoduše vyhledá netradiční ubytování v Česku. 

O tom, čím jsem chtěl být 

Než jsem začal chodit školy, což bylo v době hlubokého komunismu, jsem přesvědčoval mámu, jak se přestěhujeme do Švýcarska a budeme mít malý statek na samotě a spoustu zvířat. Chtěl jsem být tedy asi farmářem. 

O mých předcích 

V mládí jsem zvažoval, že se vydám uměleckým směrem, ale čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem se dostával do depresí, protože dědeček Jan i pradědeček Pravoslav pro mě byli velkým vzorem a já se bál, že bych celé rodině pokazil jméno. Naštěstí dnes vím, že žádné umělecké vlohy nemám, takže ambice jsou dávno pryč. 

O umění

Dokázal bych žít bez televize, dlouho jsme ji ani neměli, i bez nábytku, ale miluju obrazy, bez nich by byl byt jenom prázdný a nudný prostor. Nedovedu si představit je v něm nemít. Měl jsem tu výhodu, že jsem byl obrazy obklopený od dětství a jsou pro mě samozřejmost. Dodávají prostoru energii, světlo a barvy. 

O prarodičích

Jeden můj děda byl knihkupec, kterému jsem jako dítě pomáhal v obchodě. Byl to velký elegán mluvící plynně francouzsky, velmi hodný, laskavý a inteligentní. S druhým, Janem, malířem, jsem se viděl poprvé v patnácti. Žil v emigraci. Fascinovalo mě, jak si míchal whisky s vodou, říkával tomu špinavá voda. Také fantasticky vařil. Všechno, co kdy četl, si pamatoval. Dokázal citovat z knih celé pasáže. Bavit se s ním bylo ale těžké, byl nesmírně náročný diskutér a blbost většinou poznal, ještě než jste dořekli větu. Takže já ho spíše pozoroval z dálky. Byl velký umělec, ale také solitér.

O Amazing Places 

Někdy zhruba před šesti lety jsem se zavřel dobrovolně na 14 dní do tmy a všechno, co teď dělám, jsem si představoval už tam. Zní to dost ujetě, ale je to tak. Tehdy jsem si řekl, že žádný podobný projekt na cestování v Česku není a že by se mohl lidem líbit. 

O tom, na co se těším 

Baví mě projekt Hero Hotel. Chceme jím podpořit cestovní ruch a také lidi, kteří pomáhali a pomáhají proti pandemii v první linii. Plánujeme to s ním zkusit i v zahraničí. 

O dovolené

Kovářova kobyla chodí bosa. Tam, kam jsem chtěl letos jet, už je plno. Každopádně někam vyrazím a s rodinou se vydáme i na Slovensko. 

O proměně služeb v Česku 

Jižní Morava se mění už dlouho, ale v posledních letech tam vyrostlo asi nejvíce zajímavých ubytovacích zařízení. Totéž v Beskydech. Tam je navíc největší koncentrace wellness hotelů. Stejné to jednou může být v Jeseníkách a v Čechách čeká na svůj turistický boom západočeský kraj. 

O ujetých kilometrech 

V poslední roce už tolik nejezdím, ale dříve jsem na cestách za kouzelnými místy ujel okolo padesáti tisíc kilometrů ročně. Nejdůležitější v autě je pro mě zabránit únavě a cítit se bezpečně, tím jsem si sám před sebou obhájil větší investici a koupil si Volvo XC90. Je to radost. 

O oblíbené lokalitě

Bude to znít jako klišé, ale nemám vysloveně oblíbené místo. Chtěl bych se znovu podívat na Špicberky, odkud mám asi největší cestovatelský zážitek. 

O trendech v cestování

Kvůli koronavirové pandemii je letos všechno jinak. Kdybych měl být cynik, řeknu, že se letos bude odehrávat reality show „Kdo získá hosta, přežije“, ale protože se jedná o největší krizi v cestovním ruchu za posledních 50 let, tak poprosím všechny, kteří mohou, aby podpořili svou dovolenou místa, která tu za rok taky nemusí být. 

O ideálním volnu

Dříve jsem trávil volno ve stylu „čím více aktivity, tím lépe“, dnes jsem rád, když se mohu zastavit, nic nedělat a jen pozorovat. To jsem letos zažil v Indonésii. 

O specifických přáních klientů 

Vypůjčím si historku kamarádky. Jejich čínští hosté se na recepci hotelu v Praze ptali, jakým metrem se dostanou do Českého Krumlova. Ještě lepší byl host, který chtěl v županu na recepci poradit, jak na pláž.

O vysněném místě

Po šesti letech objevování v Česku a na Slovensku bych rád poznal jiná místa v Evropě a ve světě, ale asi to nechám mladším… 

Na celý článek od Evy Tiché se můžete podívat ZDE.